Placebo -
Meds
rok vydání: 2005žánr: alternative / britpop / punk
profil interpreta:
Placebo je britská rocková skupina založená v roce 1994, původem z Lucemburska, bývá řazena k britpopu, nebo glamrocku
Členové
* Brian Molko (elektrická kytara, zpěv)
* Stefan Olsdal (basová kytara)
* Steve Forrest (bicí)
editoval: hyneczek, alois z hor
HODNOCENÍ
8.8/10
8.8/10
hyneczek 
jemně, hodně jemně vás Placebo při prvních tónech Meds uvítají ve svém krásně smutném světě. jde ale opravdu jen o pár prvních tónů stejnojmenné úvodní skladby, abyste věděli kam jste právě vstoupili a že tady se žádné plytké juchání konat nebude. ty nejkřehčí momenty vyjádřené i pomalejším tempem si ale kapela nechává na později. napřed je čas na valící se Infra-Red, aby rozprostřela svůj těžce mokrý háv, který ale záhy padá a je střídán uvolněnější a průzračnější Drag, která působí pocitem že k životu nepotřebuje nic co není opravdu nutné. následující blok třech pomalých písní pak už ale navozuje pocit, že jste konečně našli cestu z jakéhosi lesního labyrintu a ocitli se na půlnoční mýtině ozářené jen měsíčním světlem. mlhy je tu sice také dost a dech vám chvílemi vynechává, ale už máte pocit, že víte jak dál. tedy až vstanete a půjdete dál. ale zatím ještě ležte a vnímejte tu krásu, která spadla z mlhy až skoro k vám. například u Follow The Cops Back Home je to opravdu neuvěřitelně silný zážitek. téměř až na hranici toho snění vám ale bleskne hlavou otázka, nemělo by se přeci jen už jít dál? a tak vstanete, ale stejně se ještě jednou ohlédnete, trochu zmatení tím co vlastně byla skutečnost a co ne. při Because I Want You už vám ale zase tep pulsuje naplno. ne však na dlouho. zase se zastavujete a zase se necháváte unášet směsicí krásně smutných pocitů, při kterých ale máte chuť zažít v životě něco hodně silného, něco v co jste ještě před časem ani nedoufali. při skladbě Blind ten pocit skutečně mít můžete, je to jeden z vrcholů Meds. velký podíl na pocitové naléhavosti nejen zmíněné skladby má bezesporu vokál zpěváka Briana Molka, který působí tak zvláštně až je do jisté míry neoposlouchatelný. kromě něj ale na desce najdete i dva cizí vokální příspěvky, z nichž nejspíše nejdříve zaregistrujete doprovodný vokál Michaela Stipea z R.E.M v emotivní výpovědi Broken Promise. bez Michaela Stipea by se však Meds naprosto s klidem obešla. bez čeho by se ale neobešla je předposlední skladba In The Cold Light Of The Morning. nedokážu si představit jiné místo na desce, kde by se tato skvostná píseň vyjímala lépe. je to hluboké zamyšlení, zamyšlení nad smyslem konání a existence vůbec, a to vše zabalené v ledovém hávu blížícího se ranního rozbřesku.....krása...
jemně, hodně jemně vás Placebo při prvních tónech Meds uvítají ve svém krásně smutném světě. jde ale opravdu jen o pár prvních tónů stejnojmenné úvodní skladby, abyste věděli kam jste právě vstoupili a že tady se žádné plytké juchání konat nebude. ty nejkřehčí momenty vyjádřené i pomalejším tempem si ale kapela nechává na později. napřed je čas na valící se Infra-Red, aby rozprostřela svůj těžce mokrý háv, který ale záhy padá a je střídán uvolněnější a průzračnější Drag, která působí pocitem že k životu nepotřebuje nic co není opravdu nutné. následující blok třech pomalých písní pak už ale navozuje pocit, že jste konečně našli cestu z jakéhosi lesního labyrintu a ocitli se na půlnoční mýtině ozářené jen měsíčním světlem. mlhy je tu sice také dost a dech vám chvílemi vynechává, ale už máte pocit, že víte jak dál. tedy až vstanete a půjdete dál. ale zatím ještě ležte a vnímejte tu krásu, která spadla z mlhy až skoro k vám. například u Follow The Cops Back Home je to opravdu neuvěřitelně silný zážitek. téměř až na hranici toho snění vám ale bleskne hlavou otázka, nemělo by se přeci jen už jít dál? a tak vstanete, ale stejně se ještě jednou ohlédnete, trochu zmatení tím co vlastně byla skutečnost a co ne. při Because I Want You už vám ale zase tep pulsuje naplno. ne však na dlouho. zase se zastavujete a zase se necháváte unášet směsicí krásně smutných pocitů, při kterých ale máte chuť zažít v životě něco hodně silného, něco v co jste ještě před časem ani nedoufali. při skladbě Blind ten pocit skutečně mít můžete, je to jeden z vrcholů Meds. velký podíl na pocitové naléhavosti nejen zmíněné skladby má bezesporu vokál zpěváka Briana Molka, který působí tak zvláštně až je do jisté míry neoposlouchatelný. kromě něj ale na desce najdete i dva cizí vokální příspěvky, z nichž nejspíše nejdříve zaregistrujete doprovodný vokál Michaela Stipea z R.E.M v emotivní výpovědi Broken Promise. bez Michaela Stipea by se však Meds naprosto s klidem obešla. bez čeho by se ale neobešla je předposlední skladba In The Cold Light Of The Morning. nedokážu si představit jiné místo na desce, kde by se tato skvostná píseň vyjímala lépe. je to hluboké zamyšlení, zamyšlení nad smyslem konání a existence vůbec, a to vše zabalené v ledovém hávu blížícího se ranního rozbřesku.....krása...